Všechny barvy kvantového zapletení.Od mýtu o Platónově jeskyni přes synchronicitu Carla Junga až po holografický vesmír Davida Bohma

Kniha je rozdělena do tří částí. V první části (Intuice) se autor zabývá nejdůležitějšími hypotézami o falešné realitě vnímatelného světa. Existenci úrovně vědomí, která přesahuje hmotu, předpokládali velcí myslitelé. Tuto myšlenku najdeme v Platónově 'Mýtus o jeskyni', v Berkeleyově 'Nematerialistické teorii' a také v 'Psychologii formy' (Gestaltpsychologie). Nejautoritativnějším zdrojem jsou práce o 'kolektivním podvědomí' a 'Teorii synchronicity' od Carla Junga.Ve druhé části (Potvrzení) autor popisuje elementárním, ale podrobným způsobem cestu kvantové fyziky, od experimentu bariéry se dvěma štěrbinami Thomase Younga po jevy superpozice stavů a ​​kvantové korelace. Prostřednictvím těchto privilegovaných klíčů je možné porozumět kvantovému zapletení. Ve třetí části (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinuté Davidem Bohmem o 'kvantovém potenciálu' o 'implikovaném vesmíru a explikovaném vesmíru' a o holografické vizi vesmíru. Vše je vysvětleno s absolutní jednoduchostí, bez použití matematických vzorců a pomocí mnoha ilustrací.Lidstvo od svých počátků chtělo prozkoumat původ a složení věcí, objevit jejich fungování a jejich intimní účel.Obecně používanou metodou je rozebrat objekty na menší a menší části a poté je analyzovat pomocí všech možných technik, od vizuálního výzkumu po chemické reakce. To se děje dodnes. Například pokud chce vědec objevit chemickou a fyzickou strukturu žulové kostky, rozdělí ji na menší a menší kousky, dokud nebude rozdělena na jednotlivé atomy.Pokud však chce sám vědec zkoumat jednotlivé částice, které tvoří atom, dostane neuvěřitelné překvapení. Žulová kostka se chová jako kostka ledu. Vědec vidí hmotu, která se stává tekutou, odpařuje se a mizí mezi prsty. Pevná hmota se stává energií, která vibruje.Jednotlivé částice jsou transformovány do fluktuujících vln bez jakékoli další tělesnosti.Na subatomární úrovni hmota již není pevnou hmotou, stává se něčím jiným. Klamou nás elementární částice. Vypadají jako pevné skvrny, pokud je někdo pozoruje, ale chovají se jako vibrační vlny, když nejsou pozorovány.Atomy prakticky obsahují pouze vakuum.Na povrchu věříme, že se můžeme hmoty dotknout, vážit ji, manipulovat s ní a měřit ji. Ale ve svém nejintimnějším složení se hmota stává vlnou prázdnoty, energie, informací, vln nebo vibrací. To, co se nám jeví jako pevný materiál, ve své nejintimnější podstatě již není pevným materiálem.V tomto okamžiku je jasné, že již nemůžeme mluvit o jediné realitě. V závislosti na úrovních pozorování, od extrémně malých po nekonečně velké, existuje mnoho realit, všechny různé, ale všechny naprosto pravdivé