Je to jako vůně lučního kvítí, je to jak dusot koňských kopyt v jarním vánku, popoháním koně svých vzpomínek bičíkem, hyjé, hyjé! Barvy života rozlily se vůkol!Jak lépe vystihnout pomíjivou krásu vzpomínkové féerie? Jakmile zavřu knihu, dočtu poslední řádek, chvěji se ze vzpomínání - a náhle je obraz pryč.